Indukční ohřev využívá indukovaný proud (ztráta vířivých proudů) generovaný ve vodiči pod vlivem vysokofrekvenčního magnetického pole spolu s účinkem magnetického pole ve vodiči (hysterezní ztráta) k ohřevu samotného vodiče.
Když je kovový vodič umístěn ve vysokofrekvenčním střídavém elektrickém poli, podle Faradayova zákona elektromagnetické indukce se uvnitř vodiče vytvoří indukovaná elektromotorická síla. Díky velmi nízkému odporu vodiče vzniká silný indukovaný proud. Podle Jouleova zákona střídavé magnetické pole způsobí, že proud ve vodiči poteče směrem k povrchu vodiče a způsobí kožní efekt. Hustota střídavého proudu je přímo úměrná frekvenci; čím vyšší je frekvence, tím koncentrovanější je hustota indukovaného proudu na povrchu vodiče, tj. tím závažnější je kožní efekt. Tím se zmenšuje účinná vodivá plocha, zvyšuje se odpor a tím dochází k rychlému zahřívání vodiče.
Když vodičem protéká proud, současně se kolem něj vytváří magnetické pole. Vysokofrekvenční proud teče do indukční cívky navinuté do smyčky nebo jiného tvaru (obvykle vyrobeného z měděných trubek). To vytváří silný magnetický tok s okamžitými změnami polarity uvnitř cívky. Když je kov, který má být ohříván, umístěn uvnitř indukční cívky, magnetický tok proniká celým ohřívaným materiálem a generuje velké vířivé proudy v opačném směru, než je ohřívací proud uvnitř ohřívaného materiálu. Díky odporu zahřátého kovového materiálu se generuje Jouleův ohřev, který způsobí, že teplota samotného kovového materiálu rychle stoupne, čímž se dokončí ohřev kovového obrobku.